Autor: Stephen King (1947)
Počet stran: 344
Nakladatelství: Beta Dobrovský
Přeložil: Miloš Chlouba
Vyšlo v roce: 1996
Vyšlo v ČR: 2000
Vlastně jsem si nechal dočtení poslední kapitoly na delší interval a přemýšlel jsem, co přesně napsat. Víte jedno je u Kingových děl jisté, donutí vás představit si různé věci hrůzné i srandovní a především vylíčí příběh velice reálně. Myslím, že si budu vždy pamatovat velikého černocha, který drží nahé zakrvavené holčičky a na dotaz co se stalo odpovídá "Nemohl jsem tomu pomoct" . Každému se zdá, že ví o co jde, ale šeredně se pletete. Stejně tak nemůžu zapomenout na zatraceně chytrou myš až přehnaně, která dostala jméno pan Jingles. Ne nechutnou postavu Precyho Wetmora se také nedá zapomenout. Stejně jako na teplé a hřející ruce manželky našeho hlavního vypravěče Paula. Těch věcí je mnoho a jenom dokazují, jak je příběh dobrý. Většina lidí bude tvrdit, že tento příběh má do reality hodně daleko, ale až na tu podivnou sílu, kterou byl obdařen John Coffey je vše až kurevsky reálné. Omlouvám se za toto slovo, ale přišlo mi pro tento případ vhod.
Čtení Kinga je vždy dobré a není třeba se ptát, zda stojí toto dílo za přečtení. Rozhodně je kniha mnohem lepší než filmová verze a nabízí nám různé pohledy na svět i jeho zákruty. Je zajímavé, že sám Stephen Kinh ocenil postavu Dolana ze starobince a i mě přišla nesmírně důležitá. Prostě ten jeden šmejd ze sta se objeví a nezáleží na tom kolik vám je nebo kde právě jste. Doteď přemýšlím nad tím, co postava Johna Coffeyho měla vlastně být? Nevím. Možná boží zázrak, náhoda, něco co nás má ponouknout k zamyšlení. Jedno vím, ale jistě. John Coffey je jednou z nejdůležitějších postav knihy a po přečtení je pro mě stále záhadou. Zelená míle není tolik hororová, ale vyprávění o popravě na jiskřáku není nic nezáživného a někoho i zamrazí. Příběh je příběhem Paula, který v roce 1932 velel bloku E, kde po zelené míli kráčeli lide svojí poslední cestu k jiskřáku a tento rok byl hodně vyjímečným rokem, protože přišel na blok nový vězeň. Ano, je to John Coffey. Nemá cenu se déle rozepisovat a chci ukončit svůj článek stejně jako Stephne King ukončil svojí knihu. Tato poslední věta celou knihu dost charakterizuje.
" Každý z nás musí zemřít, není vyjímky, já vím, ale občas, ach bože, Zelená míle je tak dlouhá ..."